Musím se pochlubit. Včera odpoledne k nám zamířila nečekaná návštěva (za 10 minut jsme tam). Poprvé za svůj dospělý život jsem nezpanikařila a nezačala horečně uklízet, protože jsme zrovna měli po ceĺorodinné hodince uklízení, a tak jsme měli krásný pořádek. Jedno z jejich dětí zůstalo na přespání, ale to nevadilo, protože pořádek byl nejen dole, kam pouštíme většinu lidí, ale i nahoře, kde se spí. Situace s úklidem mě hluboce uspokojila, připadala jsem si jak ve Stepfordu, ale pak jsem se tak zamyslela....

Je to vůbec normální? Bez ohledu na to, jak moc se snažíme, a jak moc průběžně uklízíme, jsou tu buď drobky nebo kocouří chlupy nebo boty rozházené u botníku, použité oblečení na zemi v koupelně, zaprasené čalounění počítačové židle, stůl od jogurtu, umyvadlo od pasty, sporák od těstovin, stolní hry chaoticky na házené v polici, zapadané věci vykukující zpod nábytku na nožičkách. Vždycky je tu aspoň něco z toho, dost často všechno a někdy ještě mnohem víc. No a k tomu všude nahodilé drobné předměty - srdcová dáma lžící na akvárku, modré město z Osadníků pod klavírem, těhotná panenka zapíchlá hlavou v květináči, kartáček na zuby na terase, lichá bačkora se Spidermanem na schodech,....

Zmizí to jedině, když jsou aspoň nejmladší děti u babičky a i pak přetrvávají zdi od pastelek (ty, co jsme malovali před dvěma týdny), odřený stůl (ten, co jsme kupovali před dvěma měsíci). Jenže i potom, když jsou děti pryč, mám pocit, že nám sem nějaký mimozemšťan chodí drobit, zatímco jsme v práci.

Máte to taky tak nebo jsme divní my? Máte doma pořádek? Uklízíte před příchodem návštěvy?