Soibhan, ano, ikdyž nikdo není doma...a já jsem přišla na to, že to dělá kocour, který si nějakou věc prostě shodí ze stolu, aby si sní mohl hrát. Pitomej pes mi dokonce klidně během doby, co já po úklidu zaslouženě odpočívám na gauči a koukám na TV, shodí z toho gauče několik polštářů, vyhrabe uhlazenou deku,odněkud vytáhne plyšáky a vykusuje jim oči, shodí z dětské kuchyňky uklizené nádobí (pověšené na háčku) - no to už je psycho.
Přiznám se, že jsem ještě se 2 dětmi a miminem mívala uklizeno pěkně celkem běžně - hodně i díky paní na úklid. Ale teď puberťačky trousí, cizí bordel nikdy neuklidí, ke svému se neznají, 6 letá se chová jako 6 letá, někdy na pokyn uklidí, někdy se vytratí...paní na úklid to je jako plivnout do moře. A teď začali vysírat i ty zvířata.
Naštěstí jsem za ta léta zmoudřela a pořádek už dávno považuju za nehodný nějakých mých frustrací....ikdyž někdy, hlavně když se cítím unavená ze všech těch povinností, mám tendenci propadat pesimismu...snad už s tím umím pracovat.
Prostě kromě práce všechny ty povinnosti okolo....každý den musím udělat mnoho věcí navíc než jen práci a běžnou péči o děti, zvěř....většinou se to týká auta, nějakého úřadu, školy nebo školky, lékařů, zubařů, domu...a když mám nějakou virózu, tak pak je teprve vidět, jak se ty věci nahromadí
Takže ten pocit z nečekaných návštěv dobře znám, ale už mne to tolik nerozhodí