Valkýro, ségra byla přesně v prostředí, jaké vytvářela rodina tvého MM. Do toho jakási neúcta k jídlu jako společenskému zážitku, bylo jenom "tlačení do hlavy", Její tchýně měla takový kamrlíček s postelí, kam zalézala. Když zemřela, ségra likvidovala neuvěřitelné syslí zásoby jídla rp. zbytků jídla, kufr se jí obrací dodnes.

Kromě nechuti jíst, má celou škálu potravinových alergií, svým způsobem ji to poznamenalo navždy. Pomohla jí razantní rekonstrukce bytu a to, že její manžel zhubnul a začal s ní jezdit na kole, ale hubená je teda hrozně.

Jinak krabičky jsou sice naoko "trapný", ale od té doby, co snídám, svačím a obědvám z krabičky, jsem nikdy neměla noční záchvat "udělám si smažený topinky" (takže ani pocity marnosti a výčitek)