Dari, asi chápu...
Gesto jako součást omluvy je tak trochu samozřejmost, není li to prkotina, kdy je "vina" sporná. Muž občas cosi plácne, on "to tak nemyslel", ale mně to hodně zasáhne. Tady se spokojím s tím, že se prostě snaží to nedělat.
Ta "velká gesta" i když s tím nesouvisí, mně utvrzují v tom, že to fakt myslí vážně a nechce mi ublížit.

Takže tajně zorganizoval naši svatbu, sotva jsem zmínila, že už bych se tedy vdávala, byl ochoten koupit vlastní koně, abychom měli "velkou společnou věc", což je dost velký zásah nejen do financí, ale obecně do života vůbec.
Ono to člověka i utvrdí v tom, že stojí za to zabojovat i když zrovna není všechno v růžové. Pak opravdu nikde ani náhodou nehledám "trávu zelenější".