Nevím, osobně jsem nezažila.

Ale u našich známých, kdy všechny prachy (nemalé) vydělávají chlapi a ženušky jsou v domácnosti, to většinou mají nastaveno tak, že na (soukromý) účet je měsíčně posílána nějaká částka a s tou žena hospodaří a v zásadě jí do toho není mluveno. Ale kdyby si chtěla koupit něco, na co na tom účtu není, tak by pak logicky musela jít za svým mužem, aby jí ze (svého - rozuměj většinou firemního) účtu poslal další prachy nebo danou věc koupil. Čili v podstatě se "musí" zeptat. Pak záleží na "velkorysosti" toho muže, jakou měsíční platbu nastavuje a jak velkoryse řeší ty mimořádné nákupy.

Ono to totiž nefunguje tak, že na firemním účtu jsou (sice) třeba miliony, ale k tomu těžko dáš manželce kartu, ať z toho platí svoje kabošky, to by se pak daňaři divili... A protože spousta věcí dražších, počínaje auty, přes notebooky, telefony a tak, kupuje obvykle "na firmu", tak holt o tom "rozhoduje" ten, kdo podniká. No, a ten chlap-podnikatel - samozřejmě kartu ke svému (podnikatelskému) účtu má, takže ten nemá problém kdykoli vybrat z banky prachy a něco si koupit (a konzultaci s manželkou k tomu nepotřebuje). Zatímco ta manželka tam přístup prostě nemá, takže ta to s manželem probrat musí, aby on vybral/zaplatil/převedl peníze. A to i v tom případě, kdy je ten chlap fakt velkorysý...

Já taky svému muži nemůžu lézt na účet, ani on na můj. Ale to neznamená, že je škrt. Něco platí on, něco já, něco napůl.