Dari,

v jednom s tebou souhlasím - firemní peníze nejsou "společné rodinné", nejedná-li se o společnou firmu nebo pidifirmu, která oficiálně patří chlapovi, ale ženská mu vede účetnictví, bere telefony a sjednává zakázky. Když uvažuješ ještě o nutném růstu firmy, je imho lepší mít představu, kolik peněz z té firmy pravidelně musím dávat domů na výdaje, spoření atd., a další podle situace, potřeby firmy i domácnosti.

Ale jinak by mi chlap, který by se projevoval "neživíš, nepřepínej" (a odjezd bez ohledu a domluvy, velké výdaje bez domluvy za tohle považuju), pil krev. Viděla jsem to kdysi v širší rodině na přístupu k dětem (živitel např. hovořil a hlavně myslel v intencích "moje televize", "moje lednička", "moje záclony, ve kterých jste vy blbým praním nadělaly dírky")... a děkuji, ne. I k těm dětem, které nejsou spoluvlastníky, to bylo otřesné. Jako partnerka bych si připadala jako bezvýznamná služka nebo dekorativní předmět.