Nemáme tolik dětí, ale občas si tak připadám. Máme spoustu práce, do toho jsme si pořídili ještě jednu nemovitost a náš živost již "zatěžují" dva důchodci. Mě teda strašně ser., když něco plánuju co bych mohla mít a nemám ala víkend ve dvou, moře ve dvou, divadlo každý měsíc atd. Bylo mnoho let, kdy jsme s manželem nebyli bez dětí nikde, ale fakt nikde, ani v místní hospodě, holky byly tak uřvaný, že je nikdo nechtěl hlídat. Až někdy ve školkovém věku jsme začali odpoledním programem. Jedenkrát ročně, kdy k nám na Vánoce jezdí babča jsem cíleně kupovala lístky do divadla, klidně i na odpo představení. Ale mě se strašně vymstilo něco mít naplánované dopředu, vždy jedna z holek lehla nemocná a to prarodiče odmítají hlídat (děti by je přece nakazily) a tak jsem se naučila dělat takové ty hurá akce. Když je hezké slunečné odpoledne a já mám chuť navrhnu manželovi "jít na pivo", klidně berem děti s sebou, oni se už někde zabaví v naší vsi je jedna hospoda u hřiště a jedna u lesa. Hodně mi chybí možnost být s manželem sama přes noc, klidně i doma. Holt co člověk nadělá, s ročním miminem budete muset asi ještě chvilku počkat. Ale ten pocit "beznaděje" znám dobře.