Mě dřív zklamávalo kdeco. Jsem plánovač a těšič, takže pořád bylo něco, co nedopadlo podle mých představ. Věčné zklamání, naštvání... A pak jsem nějak zmoudřela a začala brát život úplně jinak. Když se stane, že je něco jinak než jsem plánovala nebo si představovala, raduju se. Je to pro mě dárek, zpestření, zajímavost. Nenaštvávám se ani nepociťuji zklamání, naopak se kolikrát tomu zasměju. A rychle vymyslím jiné operativní řešení nebo přijmu nastalou situaci. Žije se mi s tím mnohem lépe a radostněji. Je to stejné jako s objížďkou. Musíš jet jinudy a třeba delší cestou, ale podíváš se někam, kam by ses nikdy nepodívala. A taky už nic moc neočekávám, ale přijímám situace tak jak jsou a užiju si je v jejich nové podobě.
"Očekávání je matkou zklamání". "Zážitek nemusí být kladný, hlavně když je silný!"