Můj muž měl ke 150 kg jednu dobu a nebylo to tak strašné, byl vysoký přes 190. Na pracovitosti ani zručnosti se to nijak neprojevovalo, jen nesnášel vedro. Pak zhubnul kvůli nemoci a jak sám říkal, za tlusta mu bylo mnohem líp.
To, že ničil věci i oblečení mnohonásobně více a dříve než já, je pravda, ale nezdá se mi, že by to až tak souviselo s obezitou - spíš se vztekáním a bezohledností. Moje máma byla celý život hodně obézní a nic neničila, ani oblečení, ani boty ani zařízení.
obézní člověk si hold musí vybírat, kam si sedne, kontrolovat nosnost u různých předmětů (kolo, lyže, kůň, postel). Rozhodně nesmrděl, sprchoval se denně a používal deodorant zcela o své vůli, skoro víc než já.
No a problém je třeba letadlo, i neobézní velký chlap má problém.
Jinak ale bych ráda zdůraznila, že pokud máš rád určitého člověka, tak je to pořád on, ať už má o 50 kg víc nebo míň. Určitě se už hodněkrát snažil zhubnout a má z toho jen mindráky. Takže bych ho nezkoušela napravovat ani nijak nekomentovala jeho zvyky.
A co se týká zdravotních věcí - pokud už je trochu ve věku po té 40, tak se asi počítá s větší dýchavičností, náběhem na cukrovku a poruchami erekce. Ale samozřejmě to jsou věci, které se nevyhýbají ani štíhlým, takže nic překvapivého.