Koníčku, mám to v podstatě stejně, taky jsem vždycky byla plánovač a těšič a vlastně svým způsobem pořád jsem, ale zatímco dřív jsem právě byla vždycky hrozně zklamaná, nebo vzteklá, že něco nevyšlo podle plánu, tak s postupem let už to beru dost s rezervou a už spíš třeba i předem promýšlím jinou variantu, kdyby ta první úplně nevyšla...prostě už tak nelpím na těch původních plánech...myslím, že mě to hodně naučilo moje dítě, protože to s ním bylo vždycky složitější a nikdy člověk nemohl úplně předvídat jeho reakce na cokoli...teď jsem na tom tak, že když něco nevyjde, tak mě to sice třeba trošku zamrzí, ale kolikrát pak zjistím, že ten náhradní program byl nakonec možná ještě lepší, že nebýt toho, že ten původní nevyšel, tak bychom nezažili, neviděli apod. něco jiného a že prostě jak se říká "všechno zlé je pro něco dobré"

P.S. Změna termínu u dr. by mě nezklamala, ale dost naštvala...grilovačka se dala předpokládat, že třeba úplně nevyjde, vzhledem k předpovědi, vždycky radši počítám s tou horší variantou a třeba i syna upozorňuju, že to nemusí vyjít...a zrušený víkend asi fakt zamrzí, ale něco snad holky vymyslí a nakonec si to taky užijou, víkend bez dětí může být fajn i kdekoli jinde...