Půlko, manžel je na tom podobně, taky má pocit, že za svůj koníček občas utrácí moc. To si spíš nějakou dobu počká a koupí věc později... On je celkově "nízkonákladový". Je teda pravda, že občas koupí něco drahého, ale to vždy po velmi pečlivém výběru a konzultaci. většinou ta rozmluva vypadá následovně:
on:" Hele, bych si koupil..."
já:" No jasně, už o tom mluvíš rok."
on:" No, jo, ale stojí to x peněz."
já ( už ironicky):" na chleba nám zbyde?"
on:" No jasně, už dávám rok peníze stranou.. ale je to prostě hodně.."
já:" Tak to proboha kup a nemluv jen o tom, že si tu věc chceš koupit."
Pravda, manžel vydělává dost, žijeme spokojeně, ale on je ta povaha, že má rozplánované, kolik měsíčně uložit na auta, pojistky, koníčky dětí, dovolenou... prostě měsíčně tuhle částku pošle na jeden účet ( v případě potřeby se peníze použijí), tak dvakrát do roka vyhodnotí, jestli není třeba něco přidat nebo ubrat.
Před měsícem jsme domů pořídili něco, co jsme plánovali už asi pět let a nakonec jsme zjistili, že jsme měli naspořenou asi třikrát vyšší částku, než byla nakonec potřeba.