Monty,

i kdyby měli všechny peníze z výher, podnikání, dědictví a loupeží třeba ve slamníku, zdá se mi normální, že ten, kdo je tam zašívá, probere s tím druhým, k čemu se použijí. A to nejen manželka, co sedí doma, ale i manžel, co 14 hodin denně buduje kapitalismus. Nejde o ty prachy, ale o ty reálie, o společné sdílení zájmů a názorů, jde o rovnoprávnost.

Zmiňoval se tu "rovný" pracovní poměr. Já mám velmi velkorysého šéfa, ale je to velkorysost v jeho pojetí. Takže dává mi nečekaně volníčka, poukázky, píčovinky všeho druhu, někdy mě zve na oběd ap. Myslí to dobře, chlapec, ale já mám pocitově potom problém si říct o regulerní volno nebo využít sick day, protože "on už mi toho nacpal" (většinou toho, co jsem nepotřebovala), jsem nohama na zemi, vím, že práce není manželství.

Ale dovedu si představit, jak by měl sral vysokopříjmový velkorysák, co by se mnou nekonzultoval prachy, zavalil by mě vším "pořebným" i pro radost dle vlastního uvážení a já bych se pak rozpakovala mu říct o blbé Himaláje, které on sám by si střihnul jako nic a ještě by se divil, co jako dělám.