Libiku, to mi připomíná moje státnice z marxismu-leninismu. Byli jsme druhý ročník, který je chytil (státnicovala jsem 1981). Já byla předposlední a posléze poslední ročník před školskou reformou, která tehdy mohutně probíhala a holt mne celá slavná reforma dohnala a předehnala až na vysoké škole.
Tenkrát jaxi nebyli učitelé, aby odzkoušeli tolik studentů, neb tyto státnice byly povinné pro všechny, tak to chodili zkoušet zapálení soudruzi s rudými knížkami. Děs běs. No, bylo zrovna po volbách, i soudružka se mne dotázala kde jsem volila a koho. Bylo mi to totálně u zadku, tak jsem plácla jméno rodného města (kdyby to byla Praha, tak bych pohořela, soudružka hodně kandidátů znala, na rozdíl ode mne). Takže jsme se bavili, koho jsem volila a do čeho. Padnul dotaz, koho že jsem volila do Národního shromáždění. Já že nikoho. Takže jsme prošli Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů, kolik mají poslanců a z nich že se skládá Národní shromáždění. Jo, jenže ono se z těch dvou sněmoven už dávno neskládalo, protože od r. 1969 se změnilo na Shromáždění federální, což si ovšem soudružka neuvědomila. Když jsem to řekla, předseda komise ukončil zkoušku, po mém odchodu soudružce vytknul, že se nemá ptát na to, to sama nezná (což jsem zaslechla při odchodu mezi dveřmi) a já úspěšně složila státnice z velmi obávaného předmětu. Proč to ale píšu: soudružka mne u státnic zkoušela z učiva občanské nauky střední školy a ještě to sama neznala. A to bylo prosím u státnic! Které by měly být o dost vyšším levelem než maturita, že. Tak co se divíme tomu, že maturitní písemku s přehledem napíše deváťák? Copak se v tom školství něco podstatného změnilo? (teda kromě toho, že my už máme před důchodem?)