Moje matka vždycky přejížděla prsty po nábytku a přitom hluboce vzdychala se slovy :,, No jo, ty jsi dekoratérka a na úklid už nemáš čas.´´ Z dětství si ji pamatuju jen s hadrem v ruce. U nás doma se dalo jíst z podlahy a uklizená domácnost byla na prvním místě bodového žebříčku. Paradoxně jsem si už v deseti letech řekla, že tento odstrašující příklad nikdy nebudu následovat.