ve skutečnosti není ani snížená ani zvýšená, klidně může být normální a posunut jsme my

AS není žádnou exaktní vyšetřovací metodou diagnotikovatelný, když si vzpomenu, jak se to diagntikovalo u mého syna, tak to je komedie na druhou, a to jsem se při prvním pokusu vzepřela a vyžádala si další vyšetření po cca roce . Nebylo přesvedčivější, jen já už jsem měla nadhled. Byla to komedie a to, co já považuju za známku zdravé psychiky a náhladu nezakaleného společenské deformací přetvářky, bylo patologizováno

obrázek rodiny, který byl realistický - seřazení lidi dle velikosti /a zároveň věku/ s různými detaily - co je na to patologického?

Když bylo synovi pět, tak ke dni matek ve školce měli malovat portrét své mámy - hlavu a krk - učitelky ty výtvory na den matek daly do kruhu a měly jsme se jako matky poznat a postavit se ke svému portrétu - poznaly jsme se dvě - jedna paní, která věděla, že její dcera maluje obličeje do srdíčka a já - protože jsem si na obrázku pětiletýho kluka byla podobná - neměl tendenci mne idealizovat nebo upravovat nebo kreslit podle nějaké šablony, jak děti kreslí v pěti letech hlavu - do té doby jsem od něj žádný obliček nakreslený neviděla a pak taky ne, ale splnil zadání a splnil ho v souladu s realitou a technicky dobře - prostě jsem se na obrázku pětiletýho kluka bezpečně poznala, protože ,mne viděl a nakreslisl bez filtrů - fakt je to porucha????