Totéž, syn nar. 2004, až do tercie jsem doučovala, pomáhala, aby pobral systém, aby mu to pak nechybělo,... Štval se, víc jsem o to stála já, mohl klidně mít i 4 na vysvědčení, bylo mu to fuk.
Pak jsem ho v tom nechala. Zlomilo se to ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že každý okamžik našich hovorů mi běží v hlavě na pozadí "musíme dodělat matiku, procvičit,...". Byla jsem úplně praštěná...což ty nejsi.
Teď chce sám max 1x měsíčně pomoct, cca hoďku, je klidnej, vychází mu dvojka. Nevím, proč se to všechno stalo, ale jsem ráda, že jsme se navzájem nezabili a že se máme pořád rádi