Tak já po ní nic víc nechci, koneckonců je jí 16.

Ale mám pocit, že snahy uvažovat o tom, jestli toho opravdu potřebujem tolik a v takový podobě, tady jsou už poměrně dlouho a že to není tak, že až Gréta by nám otevřela oči.

Teď neodolám, abych si nepřihřála vlastní polívčičku, ale "jablíčko v batůžku" na výlet do lesa se tu staly málem synonymem falešné skromnosti náfuky, který se s tím chce vytahovat a dávat na odiv svou skromnost, která je nežádoucí, protože přece MÁME NÁROK na mnohem víc, a když budem všichni skromní, tak to nikam nedotáhnem. Přičemž si myslím (aniž bych do toho chtěla zatahovat pitomé úvahy o tom, jestli je někdo "lepší" nebo "horší"), tak ekologická stopa toho s tím jablíčkem bude výrazně menší než někoho, kdo si ke spokojenosti potřebuje zaletět na eurovíkend do Paříže, a tudíž je otázka, zda tenhle přístup spíš zatracovat, nebo spíš podporovat.

To samé mzdy - pořád mluvíme o nízkých mzdách a tudíž nízké životní úrovni, ale je to opravdu tak, že se za dejme tomu průměrnou mzdu NEDÁ vyžít, ale jen živořit, nebo je to tak, že za živoření považujeme už nemožnost strávit třeba dovolenou u moře, přičemž vlastně šetříme planetu (necestujem přes půl Evropy letadlem nebo autem jen kvůli tomu, abychom se plácli do písku ke slaný vodě, zatímco skoro totéž bychom si mohli opatřit pěšky v našem bydlišti, jen by ta voda nebyla slaná)?