Mně to zní strašně mysticky a já na mystiku moc nejsem, promiň.

Lidi v mým životě, kteří v něm udělali hodně zásadní změnu, ač nemuseli , to myslím takhle komplikovaně a exaltovaně vůbec neprožívali, prostě to UDĚLALI. A pomohlo mi právě to, že to udělali. Kdyby se byl někdo jinej, kdo by mi nebyl schopen pomoct a třeba mě ani osobně neznal, bičoval důtkama s pomyšlením, že já někde trpím, možná by mu to rozšířilo vědomí, ale určitě by ho to hodně bolelo a mně by to nepomohlo vůbec nijak.

Určitě si nemyslím, že aby se člověk choval ohleduplně ke svému okolí (nejen k lidem, ale i k přírodě atd.) musí uvažovat stylem, že když lidi v Africe nemají co jíst, tak on se taky bude mořit hladem, a když to nebude dělat, tak z něho bude sobec žijící stylem "po mně potopa"..