Ahoj, mám čtyři roky po operaci bederní páteře, shodou okolností taky ochrnutí levé nohy. Ty stavy - řvaní bolestí, nevnímání čehokoliv jiného a pak ta šílená úleva, úplně přesně se mi to vybavilo.
Co ti ale chci říct - před týdnem jsem uběhla svůj první závod na 13,5km, ve svých 42 letech :) Čas tedy nic převratného, ale za to může deset kilo nadváhy, nohy mě nesly úplně v pohodě.
Před operací jsem nesportovala vůbec, začala jsem zlehka asi před dvěma lety.
Po operaci jsem byla půl roku na neschopence, asi deset měsíců jsem chodila jen o francouzských holích. Ještě tak před rokem jsem častěji zakopávala o tu levou - po námaze jsem ji měla unavenější a "zapomínala" jsem zvedat špičku. Myslím, že tady stabilitě i vytrvalosti hodně pomohly ty běžecké tréninky.
Teď bych laicky řekla, že je noha na 98% předchozí funkčnosti - nárt nepřitáhnu k holeni tak dobře jako na pravé - mám ho pořád slabší, pod kolenem mám na lýtku místo asi 10x5cm, kde necítím dotek. Takže vlastně jediný vážnější trvalý následek je, že nemůžu nosit balerínky nebo klasické lodičky, všechno musí mít pásek přes nárt nebo kolem kotníku, jinak to neudržím na noze :)
Držím ti palce. Bohužel nepůjde všechno třeba tak rychle, jak bys chtěla, ale nakonec se to přeci jen povede :)