Sovice,

ano, je fakt, že někdy to prostě "není priorita", a že člověk by do té změny musel vložit energii, kterou potřebuje někde jinde, a má to hozené třeba "zhubnout bych asi měl, ale nijak extra mi to nepřekáží a teď řeším nemocného seniora/stavím dům/měním práci a nemám sílu se tím zabývat". A taky je fakt, že v takových obdobích asi opravdu nemá cenu se o to snažit, protože by se člověk zbytečně trápil a stejně by to někde po straně šidil, na to musí být správně "namotivovanej".

Ale zadání znělo "zoufalí lidé", tak jsem předpokládala, že když je někdo opravdu ZOUFALEJ z nějakýho problému, kterej má řešení, ale vyžaduje nějakou jeho spolupráci, tak se to řešení tou prioritou stane a on si na to ten čas/energii prostě vyčlení.

Jako kdyby někomu řekli "pokud nezhubnete, tak do dvou let umřete, a abyste zhubnul, musíte dělat to a to", tak by měl na vybranou, že to buď bude dělat, nebo umře, a mohl by si říct "já to nedokážu", ale pak by prostě umřel a žádný omluvy by mu nebyly nic platný.

Ve většině případů to takhle vyhrocený není, a je to hodně propojený s psychikou (to je to, jak píšeš o těch pocitech viny a neschopnosti, když se to nedaří).

Myslím, že i tohle je důležitej aspekt, se kterým by ti doktoři měli počítat, možná by vůbec nebylo od věci, kdyby obezitologové spolupracovali s nějakým psychologem, aby rozklíčoval, CO vlastně stojí za tím, že je ten člověk tlustej, a dovedl ho k řešení té psychické stránky, zatímco ten obezitolog by mu poskytnul technický "know-how", JAK to udělat.

Je mi líto, že si připadáš neschopně, když se nedaří, nemyslím si, že bys byla neschopná a neměla jsem v úmyslu takový pocity vzbuzovat, myslím, že tady tělo a duše prostě musej "táhnout za jeden provaz", a není vždycky jednoduchý je k tomu přimět, a to by právě podle mě měl být úkol pro ty odborníky, poradit, JAK to má ten člověk udělat na obou frontách.