My jsme s partnerem 4 roky a pořád bydlíme každý u svých rodičů, v podstatě čekáme, kdo couvne dřív :D
já se kvůli němu vrátila ze zahraničí, kde jsem měla dobrou práci v oboru a on by našel velmi snadno taky, s mnohem lepšími podmínkami jak tady (vědečtí pracovníci). Mně celý pražský život točilo, že bydlím na konečné metra v paneláku a snila jsem o větším pokoji někde v dosahu tramvaje, v ideálním dojezdu do půl hodiny do práce a do cvičení (aktuálně cca 45 min + 45 min jedno cvičení + hodina druhé cvičení). Přítel bydlí ještě víc za tou dírou, kde bydlím já, v domku s rodiči (rozrekonstruovaný dům, aktuálně je obyvatelné 1+1+komora), argumentuje přírodou a vlakem (2km přes pole, jede jednou za půl hodiny). Odmítám jít bydlet někam, kde musím denně jet do práce busem když se mi při jízdě dělá blbě, odmítám jít bydlet s rodiči (jedněmi či druhými), odmítám bydlet v domku a odmítám bydlet dál od centra, než bydlím teď (do práce to je stejně cca 45 min, ale do cvičení hodinu a půl).
Jednu, možná dvě z těch jeho podmínek bych skousla, ale takový kombo ne.
Z druhé strany slyším, že je principielně hloupost platit nájem, když můžeme být u rodičů za energie. Kdyby byly nějaké vyhlídky typu Až s rodiči dokončíme rekonstrukci, odstěhuju se s tebou, tak bych k nim i šla. Ale už jsem mu podřídila tím stěhováním zpět do ČR v podstatě veškerý zbytek života, práci, kamarády, koníčky, doktorát, tak aspoň doupě chci mít úplně svoje.
asi se nedohodnem, no