Žženo,

naopak to, co tvrdíš Ty, je nelogický.

Pokud můj vyrovnanej příjem potravy (tj. abych nehubla ani netloustla) je dejme tomu 8000 kJ, tak pokud budu (třeba ze stresu nebo z nějakýho jinýho důvodu) přijímat 9000 ( což není nijak strašně moc, je to jedna větší svačina) nebo 10000, tak když to udělám jednou za čas, tak se nestane vůbec nic, ale pokud se to stane součástí mýho životního stylu a budu to dělat každej den dostatečně dlouho, tak začnu přibírat, pomalu, ale jistě.

Spousta lidí se v téhle fázi dokáže zarazit, všimnou si, že nedopnou kalhoty, a dají zpátečku (popisovala to třeba Danulu). Ale pokud mají "jiný starosti", tak si třeba nevšimnou včas nebo to jde tak pomalu, že si prostě, až si příště půjdou koupit nový kalhoty, koupěj větší a neřešej to.

A pomalu znamená třeba 3 kila za rok, na to se opravdu nemusíš přejídat nijak monstrózně, ale za 10 let je těch kilo už 30.

Když s po těch 10 letech vrátím na těch svých 8000 (možná malinko víc, protože když mě je o 30 kilo víc, tak mám i bazální metabolismus o trochu "větší"), tak už nebudu tloustnout, ale ani hubnout (to bych musela jít třeba na 6 500-7000, tj. zas o tu jednu větší svačinu míň)

Také si nemyslím, že "hladovět" je cesta, protože je to nepříjemný a nedá se to dlouho vydržet.

Myslím si, že cesta je udělat těch změn víc, vedle jiného jídelníčku i trochu víc pohybu, ale pravidelnýho, a obojí musí být nastavené tak, aby to bylo pro mě dlouhodobě přijatelné a abych nestříhala metr, kdy se budu moct konečně vrátit zase do starých kolejí.