Jitys,
no a já si myslím, že kdo dostane čas v tomto směru "dozrát", ten tu následnou přesycenost snáší podstatně lépe. To je jako se zlomenou nohou. Čím dříve se na ni postavíš, tím hůř se ti bude chodit. Dítě je v děloze devět měsíců v určitém prostředí, které ho chrání a izoluje od okolních "světel, zvuků, vjemů", nerodí se hotové, jeho nervový systém je na úrovni té "zlomené nohy", která se musí zahojit. Když ho okamžitě po narození začneš sytit barvami, hlukem, světlem, je to podle mě jako s tou zlomenou nohou tančit a účastnit se výšlapů do hor.