Přidat odpověď
Saamajno, už asi tak rok přemýšlím, jestli to má cenu. Od doby, kdy jsem se necelý rok po návratu ze zahraničí totálně psychicky rozsypala (špatná práce s dvanáctkami 5x týdně, skoro žádní kamarádi po dlouhém pobytu mimo, po vedení vlastní domácnosti jsem se stěhovala zpátky do společného pokoje s bráchou) a podpora od něj byla nula.
Ale pro to s ním zůsta hodně silně mluví pár věcí, se kterými jinde narazím:
1. nechci děti a on taky ne,
2. kromě něj mám asi tak dva, tři kamarády, ěpatně se seznamuji a s těmi psychickými stavy co mám ještě hůř
3. spolupracujeme v Sokole na jednom oddíle kde jsme sami dva, dělalo by to strašný dusno se stejně několikrát do týdne vidět tam, a pracovat na něčem spolu. Navíc je ten typ, co nechce slyšet nic negativního a dělá, že to neslyší, takže rozejít se a pak se téměř denně "pracovně" setkávat by nevzal jako konec.
Tak šetřím na doktorát a až našetřím, odejdu vůbec z Česka a vrátím se do města, kde mám kamarády, taky v podstatě Sokol, dobré studium a šanci získat práci a vlastní bydlení...
Předchozí