Janinko,každý je strůjcem svého štěstí a tuplovaně toto platí pro takové lidi,jako jste vy,kteří se neumí vymezit a nechají sebou orat.

Přesně jak píšeš,lidi ve věku 66 a 73 nejsou žádní vetchí staříci,(nakonec my ve věku 66 budem teprve čerstvě v důchodu,že!)ve vašem případě ani nejsou imobilní,prostě normální vitální důchodci se zdravým obvyklým svému věku,kteří si zvykli a vy jim to umožnujete,že vás budou řídit a vy že budete žít podle nich.

Absolut nechápu,proč je vozíte do kostela?? A proč je vozíte k doktorům? Pokud nemají po mrtvici či zlomenou končetinu,jsou si schopni tam zajet všude sami.Času mají dost,aby si počkali na spoje a ještě navíc to mají jako důchdci zadarmo či skoro zadarmo.

Můj otec (naši jsou taky rozvedeni)se musel snažit sebeobsloužit do 88 let,ale zde byla další specifika,nikdo,ani my s ním nemohl vycházet dlouhodoběji ok,způsobil si to sám,že se všichni postupně od něj distancovali v rámci vl. pudu sebezáchovy.
Když potřeboval k doktorovi, zavolal si seniortaxi, bydlel v malé obci,takže žádné velkoměsto stramvajema pod okny, na některé další služby měl peč.službu v rámci Příspěvku na Péči. Toto vše mohou využívat ivaši rodiče.
- zploditel byl taky skrblík,ale rozum mu teda fungoval no a když všechny od sebe postupně odifroval,tak mu nezbylo,než si za služby platit,jinak by se totiž k doktorům či na nákup nedostal.Nouze přinutila už i jiné kádry k činům,jen nesmíš vyměknout!

Matka bydlela sama, necelých 100 km daleko od nás,tak ta se musela snažit obíhat doktory a vše kolem toho taky sama,do necelých 79 let, zuby nehty se bránila tomu,abych ji zařídila PnP a vyřídila pečovatelky no a já dlouhodobě tedy opravdu odmítala pendlovat 100 km sem a tam jen proto,že má svoji hlavu a celý život měla.Do posl.chvíle řešila víc luxování a čisté záclony na oknech,než svoje zdraví.Její volba a její život; a to jsem zrovna ten typ sdospělými dětmi,ale opravdu to neznamená,že se vykašlu na svůj život,na svoje povinnosti a že na starý kolena se nechám přivést do blázince,to opravdu ne!
Tady to pro mě bylo jednodušší poněkud ještě v tom,že jsme spolu neměli nějak moc extra vztahy nikdy.Nesvěřovaly jsme se nějak vzájemně,neprobírali rzné věci jako dcera s matkou a tak.Takže se nic moc v tomto nezměnilo ani na sklonku jejího života.