Mám mnohaleté zkušenosti se seniory v rodině - jak ze své, tak z manželovy rodiny.


Pravidla, která mě naučil sám život:

(je to pro zachování vlastní rodiny, vztahu, duševního i fyzického zdraví)

1.) Naučit se říkat NE. To bylo asi nejtěžší ze všeho, ale hrozně to pomohlo.
2.) Naučit se, že moje potřeby nejsou babičky/dědy potřeby. Tzn.že když jim nevadí ten bordel, ta strava, tohle trávení volného času, tak mě to nevadí také.
Bláhově jsem si myslela, že babička je v tom bordelu nešťastná a snažila jsem se jí přestěhovat do nového, čistého, no jasně byla to chyba. Ona tam byla šťastná, byl to její domov.
Takže hlavně nepodsouvat seniorům svoje návyky a nechat je celkově být. Jasně stolice na zemi atd. jsou extrém, ale píšu zde o celkem soběstačných důchodcích, ne o ležácích.

3.) Nejdůležitější jsem já, můj manžel, moje děti. Protože když se sesypu já/manžel, tak se nebude mít kdo postarat o děti, ale ani o ty seniory. Tzn. povinný vlastní odpočinek a povinný režim. Např. chodila jsem 3x týdně uklízet a nákup babi a prostě, když si babi vzpomněla, že jí něco došlo, tak holt musela počkat na ten den až přijedu. Ne že se já seberu, nechám všeho a pojedu jí koupit krém.


Můj názor? Starat se o děti na MD+RD lážo plážo, starat se o seniory - očistec. Opravdu obdivuju lidi, kteří se starají třeba celý život takhle o seniory v DD. Já bych to dlouhodobě nedala.


Teď máme v podstatě jen tchýni na "starání se" a ta začíná vždy věty stylem, ale já vám pomohla, tak vy musíte taky. Ano pomohla nám 1x, půjčila nám v začátcích na vybavení bytu...kolikrát jsme pomohli my jí nespočítám...ona nehlídá, nevaří, pro rodinu nedělá nic...ale pomáhat jí musíme.