díky za příspěvky, někdy člověku pomůže, že slyší, že to má někdo jiný taky, nemyslím ze škodolibosti, ale že v tom prostě nejsem sama. Nepsala jsem podrobně a opravdu umím i říkat ne a snažím se vymezovat, ale prostě těch situací je tolik a pořád jsme prostě v tom, že "my jsme ty děti, co musí poslouchat rodiče". Už tolikrát slyšeli, zejména děda, že jsem dospělá a že si budu dělat co chci, ale babo raď, aby to respektoval. Jsem ještě mladá, nechci nejhezčí roky strávit hádáním se s důchodci, zda mám čas sekat jejich zahradu a montovat jejich světla.
Ad když to nechám na manželovi je to špatné i pro mě, protože vím, že oni ho zpracují, že půjde (i kdyby jen někdy) udělat co chtějí/potřebují no a pak zákonitě není doma a nemůže trávit čas s námi nebo dělat něco u nás doma, a že je toho taky třeba. Je mi celkově líto toho času, my jsme hodně zaměstnaní a když se teda najde období, kdy je třeba volněji tak ho trávíme prací u důchodců i když já bych třeba klidně zaplatila cizího, aby to udělal a ušetřila tím ten čas pro nás, ale to se nesmí.