Možná jsi to měla vyřešené jen racionálně, a pravé emoce schované? Opravdové smíření je něco jiného než přikázat si, budu rozumná, stejně nemám moc na výběr. Jinak jo, to znám - dlouho jsem nějak fungovala v nevyhovující situaci, se kterou jsem neměla kapacity moc hýbat, a když jsem se pak nadechla čerstvého vzduchu, úplně mě to položilo, v čem žiju... Tak těch nádechů postupně co nejvíc a mezitím soucit se sebou a vědět, že současné trápení je důležitý krok na cestě ke k lepším zítřkům Na utrpení je nejhorší, když se zdá nesmyslné, a ten smysl nemůže být jen přirozený trest za minulé volby a chování, ale třeba vědomí užitečnosti i té trnité cesty pro tvoji osobnost a "duši". Hlavně přeju víru, že bude líp a zase budeš spokojená a šťastná