Len, cítím s tebou, mám deprese za sebou (dost pravděpodobně i před sebou) a vím, jak je to hrozné. Ale chtěla bych Vám dodat oběma trochu optimismu - možná se nezmění to, co se změnit nedá nebo si nemyslíme, že na to máme vliv, ale nejsme kvůli tomu odsouzené žít v depresi navěky. Vnitřní klid můžeme najít bez ohledu na situaci, i když je sebehroznější. Můžete si třeba představit - bude mě tohle trápit i za 10 let? Budu v tom pořád žít, nebo to bude mít nějaký vývoj? Zvyknu si a naučím se v tom vnímat i dobré? Nebo se změním já tak, abych z toho odešla? Přála bych ti péči okolí (třeba i dobrého psychoterapeuta), abys nabrala síly si život užívat a ne ho jen snášet .