Ne moc dobře.
Nežiji, ale jsme blízko, ale žije sestra a já jejím prostřednictvím sdílím + samozřejmě řeším určité věci, ale základ samozřejmě spadne na ni.

Ještě mám srovnání s manželem (věkově blízko rodičům). Je to otřesné, sledovat, jak nám stárnou, jak se jejich málo snesitelné vlastnosti věkem zvýrazňují.

Takže taky bojůvky občas. Výhoda je, že jak stárnu já, stávám se odolnější a odolnější ve smyslu, že už víc nezvládám, než zvládám, tak už se nesnažím tolik vyhovět osobně, protože prostě nemůžu.
Vzhledem k blízkosti města je to jednodušší třeba zajistit nákupy a jejich dovoz, dopravu k lékařům a podobné služby.

Aktuálně řešíme péči o osobu blízkou, kterou její osoba nejbližší nezvládá (nemocní manžel a manželka) a můj plán je, že tam prostě pojedu na víkend a pozvu úklidovou službu v době, kdy tam budu, protože celý barák sama neuklidím a snad olámu hroty..

Ano, setká se to s odporem, ale když budou ze služeb příjemní, doufám, že se domluvíme na pravidelném servisu - je to 150 km daleko a já volný víkend hledám těžko a když už najdu, tak si taky ráda odpočinu.
A osoby blízké mají rádi pořádek. Jen taky potřebu a pocit, že si "přeci nenechají uklízet".
A to je jedno s druhým, jen odrostly děti tak stárnou rodiče a prarodiče.

Asi nezbyde než se taky sama obrnit, nebo zjistit, že už takto dále fyzicky nebo psychicky, to Tě vlastně donutí donutit ty rodiče. Nepříjemné, ale nezbytné.