Bouřko, protože to fixuješ, dáváš koleje, kudy by to dítě mělo jet.

My jsme byly 2 holčičky, jedna byla "hodná, celý tatínek" (máminou optikou v překladu trochu pomalejší) a druhá byla "lautr bába Novákojc" (emočně otevřená, afektivní, ambiciozní).

Je nám plus mínus 50 a i když máme včichni dobré vztahy, vlečeme s sebou stíny svých předobrazů.
Mně prostě přijde divný předpokládat, jaké bude dítě (v negativním slova smyslu) celý život. I když to u generačních diskusí na Rodině nevypadá, máma je přece jenom fenomen a snažíme se jí podvědomě vyhovět nebo se jí vymezit, něco dokázat. Pokud si nás nějak neochvějně zařadí, je to zbytečný úkol navíc.