Cimbur, za mého mlada byl jedinej pejskař, kterého jsem na vsi znala, moje babička, měla špice a měla ho v posteli (ona byla rebel), my ostatní jsme znali psi z řetězů a volně z návsi, nikdy nikdo neryčel, že ho pes sežere a nikdo se se psem "nemazlíkoval".

V dospělosti se mi celkem náhodou stal pes průvodcem (nebyla to moje volba, nevěděla jsem do čeho jdu) a ku stáru je pro mě pes idální pohybovou pomůckou, jelikož má temperamentní fena 2-3 velká venčení prostě potřebuje, jinak mohu celý večer házet míček a stejně ji neutahám.

Před 10 lety byli lidi ke psům přátelštější, to vím jistě. Možná byli přátelštější i k sobě