V čase se to mění. Kdysi mě fascinovalo, že jsem se mohla dostat na místa a vidět na vlastní oči to, o čem jsem jenom četla a myslela si, že se tam nikdy nepodívám. Protože jsem milovala historické romány, tak třeba starou Paříž - Notre Dame, Pont Neuf, Place de Gréve. Nebo vidět New York z Empire State Building. Nebo na volném moři velryby u pobřeží Maine.

Dneska jak stárnu a cestováním jsem částečně nasycena, tak nemám potřebu vidět "všechno" a litovat, kolik toho neuvidím. Na Eurovíkendy nelítám. Cestuji ráda pořád, ale volnějším tempem a cestuji i v rámci ČR. Třeba jsem si hodně užila Mělník, jeho vinice, soutok Labe s Vltavou a poprvé na "stará kolena" jsem vylezla na horu Říp. Ale do zahraničí jezdím, protože máme rádi lyžování v Alpách a máme rádi moře a to tady není. Lokality ráda střídám, abychom viděli zase něco nového. Překvapivě hodně jsme si užili i "obyčejné" Chorvatsko - starobylý Rovinj a krásné piniové lesy u pobřeží. Teď to pro mně znamená relaxaci, poznání, a zlepšuje to dobrý stav mysli.