Moje deti se obe cca kolem roku a pul zacaly psu bat, starsi dite popadala vylozene panika a jeste dnes po nekolika letech obchazeji psy stekajici za plotem velkym obloukem. Nikdo jim pritom o zlych psech nevypravel, nemely ani spatnou zkusenost, ta prisla az nasledne, coz tedy veci neprospelo. Mladsi dite obcas neco o osklivych psech pronese, neni to komentar ke vzhledu, ale zpusob, jak se vyrovnat se zatezovou situaci. Musim rici, ze ja jsem po teto osobni detne zkusenosti zmenila nazor a vencice nekontrolovanych psu bez voditka vnimam nyni negativne a jejich pokrikovani, nebojte on je hodnej, me sejri. Fakt v pripade, kdy pes funi do synova obliceje a obskakuje ho, mi to neprijde vubec roztomile a jestli je ten pes jedinym pritelem sveho vencice, me v tu chvili vubec nezajima. Takze nekorektne kricim jedes cokle. Ale to nic nevypovida o mem obecnem vztahu ke psum, ten je stale spise pozitivni. A dale mam tedy pocit, ze za meho detstvi tech psu alespon v Praze tolik nebylo, takze kdyz uz jsem na nejakeho narazila, chtela jsem si ho pohladit. Dnes potkam jen cestou domu od zastavky dva az tri ratafaky.