Je to přesně, jak píšeš. Dcera měla letos "hrůzný" zážitek při sáňkování v našem městském parku, kdy "mami představ si to, ten pes přiběhl, úplně klidně mně olízl celý obličej a zase odběhl a ten jeho pán si toho vůbec nevšiml a bylo mu to jedno. "Mami, to bylo tak nechutný, jak mi to mohl udělat ..." Nedivím se, že si páníček nevšiml, já si nevšimla taky (dokonce jsem ani nepostřehla, že tam je nějaký pes) a to jsem stála asi 15 metrů od toho a "dohlížela" (tuším, že jsem s někým telefonovala). Někdo, kdo je zvyklý se neustále oňuňávat se psem, to považuje za celkem bezproblémovou věc (celkem včetně mně, v dětství jsem se taky s babiččiným psem "pusinkovala"), ale co když na to někdo zvyklý není? Myslím, že dcera to brala dost podobně, jako by se na ni z ničeho nic vrhl a začal ji fyzicky obtěžovat cizí člověk ... Byla z toho fakt špatná a musela jsem ji uklidňovat dost dlouho ...