"Mně se na cestování nejvíc líbí nasavani atmosféry. Nikdy jsem necestovala s cestovkou, ani s pevným plánem, líbí se mi improvizace, rozhodnout se ze dne na den kdy a kam pojedu. Cestovat v místních dopr.prostredcich, jíst v místních restauracích... 

Pak mám ráda přírodu, moře, oceán, hory. Vysoké, jaké tu nemáme.

Nemám ráda davy lidí, takže higtlights se vyhýbám.

Ale ted s dětmi moc necestujeme, za prve finance a za druhé oni o to tolik nestojí a nakonec to je o nervy. Představa eurovikend s dětmi mě děsí "


JO JO A JOOO!!!

U me to bylo a ted je uplne presne tak!




To "Nasavani atmosfery" je presny!
Nekdy to bylo uzasny, nekdy ale i priserny:

Treba v Londyne jsem nedokazala ani projit okolo Tower, nerkuli dovnitr. Uz z te atmosfery okolo jsem byla nemocna - vysvetluju si to nejakyma hruzama, co se tam dely.

Stala jsem pred Mona Lisou a zdesila se, jak je hnusna a odporna. Pro me byla ta zenska nejaka surova prisera.

V National Gallery, London, prochazim saly a najednou se zacnu fyzicky klepat jak ratlik, vyhrnou se slzy a nemuzu prestat, uplny potoky z oci. Rozhlidnu se okolo sebe a stojim vedle Van Gogh""s Chair od Vincenta van Gogha.
Poodejdu par kroku, je to pryc.
Zpatky pred obraz, zase se klepu a bulim.
Pozdeji ten den jsem se jeste jednou k obrazu vratila, to samy.
Nedalo mi to sla tam i druhej den a dalsi taky, chtela jsem vedet, co se to se mnou deje. Pokazde to stejny...
Neco do toho Vincent vlozil a ja rezonovala.