Ahoj,
ve vedlejší diskusi Změnil se váš partner v průběhu manželství jsem narazila na následující vyjádření:

"manžel se změnil podobně jak je popsáno v úvodním příspěvku. Vždycky byl ten klidnější a méně hovorný z nás dvou, ale po několika letech se velmi stáhl do sebe, sám od sebe prakticky nemluví, je pasivní, nejradši leží na gauči, nic ho nebaví, nic nevymyslí. Na nic nemá názor. Na požádání udělá prakticky cokoli, je pracovitý, nepije, nechodí za ženskýma. Ale prostě není partner, sám skoro nic nesdílí (nemá prý co), mě se na nic neptá. Pokud nezačnu cokoliv já, není to. Kvůli dítěti v tom vztahu zůstávám, já se v tom plácám. Je to velmi frustrující."

Přesně tak to je u nás, akorát místo gauče sedí partner u počítače, buď pracuje, nebo si čte zprávy, wikipedii a tak. Trvá to cca rok. Já ho mám moc ráda (resp. toho, kým byl předtím, než se takhle zmenil), rozhodně neplanuju odcházet (máme navíc fakt malé děti, ty ho milují, otec je dobrý), ale žijeme jako úplně cizí lidi. Na všem se domluvíme, nic jsme si neudělali. Akorát na mě nemluví, když to není nezbytné, když něco řeknu já, často dělá, že mě neslyší, nesahá na mě (probíhá tedy nějaký, velmi sporadický a velmi technický sex), nic si nemyslí, na jakékoli téma neví, co by řekl. Emoce zřejmě nemá, nebo já fakt nevím. Je hodnej, udělá, co mu řeknu, o děti se stará, do práce (bez nadšení) chodí. Je velice zodpovědný.

Měli jsme hodně náročné období, teď je to lepší, ale ideální taky ne, hodně práce, já na tom nejsem zdravotně dobře. Lehce náročné období bude zřejmě ještě pár let trvat,to nelze změnit. Bojím se, že až náročné období pomine a bude víc času a prostoru pro nás dva, vztah se rozpadne. Mnohokrát jsem o tom mluvila, ale on žádný problém nevidí, prý je to takhle normální, víc nemá, co by řekl.

Není to úplně k nepřežití - momentálně, ale je mi smutno, jsem sama a bojím se o dlouhodobý osud toho vztahu.

Napište mi... cokoliv...

(udělala jsem si pro rohle téma novou registraci, chci zůstat anonymní, dík)