"Ale v komunikaci, kterou mám s dětmi já, je možné bez nějakých nástěnek a pravidel říct "prober se a skoč s tříďákem" a není z toho scéna a dohadování, kolik minut ještě a kdy se půjde vynést koš."

Libiku,

to jistě zásluha tvé "výchovy", ale současně je to i nastavením dítěte. Mně to u jednoho dítěte taky tak funguje. Ale u druhého ne. Takže chybou v mé výchově to není. To druhé dítě je jiné a tohle nefunguje. Takže se snažím najít jinou cestu, aby to fungovalo.