Máme 17ti letého pejska, hluchý, poloslepý, po malé mrtvici, s nádorem. Máme ho v bytě, může být na zahradě. Bohužel již v důsledku ochabnutí zadních nohou víceméně neudrží ani malou ani velkou potřebu, takže neustále uklízíme, vytíráme, pereme, dezinfikujeme....pes je ale mentálně v pořádku, vítá nás, trochu se i pomazlí, ale změnil se i povahově tím, jak neslyší, je vzteklý, vyjíždí po nás...přiznám se, že takto to trvá cca dva roky a já jsem vyčerpaná. V noci vstáváme, sříídáme se s mužem a přemýšlíme o tom, jestli není čas ho dát uspat. Dcera o tom nechce ani slyšet, že se ho přece nezbavíme, protože je starý a nám je to nepohodlné se o něj starat, ale ona má svůj byt, stará se velmi okrajově. Máme za sebou společné dlouhé roky, když ho vidím, jak si chodí po trávě nebo se vyhřívá na sluníčku, říkám si, že ho přece nenecháme utratit a když po třetí za den uklízím podělaný celý byt, kde mám malé dítě, jsem zoufalá a nevím co...Jak to vidíte?