No není to nic, co by bylo dva měsíce "nové", ale teď se to nějak v mojí sociální bublině více řeší a vygradovalo to výměnou na postu ministra spravedlnosti.
Řeším to, jakou asi tak může být náhodou, že když 17. dubna Policie uzavřela vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a navrhla státnímu zástupci pana Babiše obžalovat, rezignoval den na to ministr spravedlnosti Kněžínek, ačkoli ještě 10. dubna o ničem takovém nevěděl a popřel tisku, že by o chystané změně hovořil s premiérem.
Řeším to, že 30. dubna byla Marie Benešová jmenována novou ministryní spravedlnosti a nechala se slyšet, že žádné zemětřesení v justici nechystá, přičemž hned 2. května nadhazuje možnost úplně zrušit Vrchní státní zastupitelství a vrchní soudy. Vrchní státní zastupitelství Praha přitom v tuto chvíli dozoruje i kauzu Čapí hnízdo.
Snažím se tyto věci sledovat a dovídat se o nich a současně probudit veřejnost v našem malém městě, protože si myslím, že je nutné, aby to neřešila jen Praha a Brno, ale celá republika. Tolik v oblasti života veřejného.

V soukromé oblasti řeším to, že bych měla jít 1. června do nové práce a tak se snažím doma stihnout to, co bych chtěla mít do té doby hotového, příští týden se chci jet podívat za vnukem do Brna, protože vůbec nevím, až do práce nastoupím (bude to na poloviční úvazek, respektiva 3 dny v týdnu po 7 hodinách) vůbec netuším, jak budu mít směny, tudíž jestli bude šance mít třeba 4 dny volna za sebou, což je na návštěvu Brna pro mne ideální (jedna cesta je cca 6 hodin).

Pak ještě řeším rodinu, jako asi každá z nás. Rodinu nejužší - tedy mladší dceru, která má zkouškové, muže, který 1. května nastoupil po více, než 5 letech do práce, starší dceru s vnukem, maminku, která "už" začíná v 93 letech stárnout... Nedávno mne tu zaujala diskuze na téma, jak se zvládáme postarat o své seniory v rodině. Kdo mne zná déle, ten asi už četl mé "elaboráty" na téma "můj život s tchýní". Bohužel čím je ona starší, tím je to náročnější, manžel se v tom chudák plácá, babička (tedy jeho maminka) ho doslova tyranizuje a on - jakožto hodný syn a citlivý muž - se na jedné straně snaží udělat maximum a na straně druhé se trápí, protože pro ni nikdy nic není dost...

No a protože každý má mít více záchytných bodů ve svém životě, mám i koníčka, který je spíš koněm - zpívání ve sboru, kde jsem se stala předsedkyní a kromě pouhého zpěvu ještě mám na starosti kupu organizačních věcí. A tak papíruju, telefonuju, obcházím úřady, připravuji koncerty, dělám plakáty, pak si je nechám vytisknout a na kole objíždím okolí, protože "přece jsem doma, takže nemám co na práci" a rozvážím je k výlepu. Je to zábava, ale bere spoustu času.

Tak to je asi tak ve stručnosti to, čím žiju...