Nevím, no. Jestli fakt funguje na třech stranách ze čtyř (v práci ANO, v domácnosti ANO a s dětmi ANO, s tebou tedy podle tvého pocitu NE), jeste to podle me není ztraceny. Pokud na tebe není protivný - brbla když ho o něco pozadas, shazuje te před dětmi a jiné projevy neúcty.... tak je ještě možnost nebrat to negativně. Spis jako bod nula. A “prevazit” to na tu kladnou stranu můžeš zkusit i ty. Třeba tím uvedomenim si, ze jeho projevy lásky jsou ta pece a zodpovědnost (tu knihu o jazycích lásky jsem přímo nečetla, ale je fakt, ze různí lidé pokládají za projevy lásky různé věci - ženy vaří, pečují, mluví.... a chlapi třeba zas radši něco mlčky udělají a nebo “daji prostor”.... zkratka každý spis dává to co sám chce dostat, at už proto, ze by to sám ocenil, nebo ze To jediné umi... a tak vznikají nedorozumění - “já chtěla kytku a aby me vzal na večeři (má představa laskyplnych gest) a on mi přitom smontoval poličku a pak šel na pivo (dle něho: dal svůj um a věnoval volný čas pouze pro tebe). Tak se zkus podívat i z jiného úhlu, jestli se třeba nemijite v tom, co druhy pokládá za “milé”.

Někdo je ale třeba fakt dost pasivní, ovšem při správném “vedení” a návodu jak na to se da naučit jednak co vyhovuje tobě jako partnerce, a taky se naučit zamyslet nad sebou a svými přáními (pasivní lidi si je někdy neumí vymyslet / představit jen tak.

No a pak je otázka, jaký byl na začátku vztahu. Jestli akční a fakt se to hodně znatelně změnilo, nebo už tenkrát dělal “co ti na očích viděl” a tedy spis se řídil tvymi přáními a sám se neprojevoval.

Za to, co pro tebe děla, ho můžeš chválit a vyjadřovat své ocenění. A u toho se zeptat, co by potěšilo jeho. Nebo, pokud vyhoví tvým přáním, tak si něco prej a pozádej o to / uspořádají to (výlet, večeři doma, květinu) a pak mu sdel jak se ti to líbilo, jak te to potěšilo a podekuj a tak. Aby viděl, ze jeho snaha (či zpočátku třeba pasivní účast) byla kladně přijata a měl event. motivaci k pokračování (byť stále třeba organizované tebou). Není / nemá to být manipulace ale spis pozitivní podmiňování.

Třeba můj muž je úplně zlatej, pracovitej v práci i doma, vše okolo děti zařídí (odvoz/dovoz kroužky - organizují to teda já, jen nu řeknu kde kdy a kdo :)). Ale romantika je taky trocha práce, takže o květinu si třeba řeknu (“až pujdes kolem seriku, vzal bys mi do vazy, me tak hezky voní), když chci na výlet, jen se zeptám jestli na na neděli odpo nějakou neodkladnou práci a jestli by s nama jel - místo obvykle vxmyslim, někdy vidím ze se mu tak úplně nechce, ale jede (někdy prudí i děti, takže náladu při odjezdu nijak nekomentuju aneprilevam olejdo ohně) a pak večer třeba řekne, ze to bylo moc fajn. Někdy je zase on nerad, když si večer čtu na telefonu a “nevěnuju se mu”, ale nic neřekne (i když už jsme na tohle téma mluvili mockrát), takže i ta erotika chce trochu plánování a práce (uvědomit si to, začít, privinout se, nebát se odmítnutí když to zrovna nevyjde). Zkratka pokud něco chci nebo mi to chybi, pokusit se to získat tak, aby to druhy pochopil a bylo to pro oba ve finále příjemné i přes počáteční obavy či smíšené pocity. Hlavně si nepestovat domněle křivdy a zbytečně jen brecet do polštáře.