"a co když tramvaj zastaví jinde než předpokládáš? za již v zastávce stojící nebo v půlce zastávkce stojící....octneš se u špatných dveří"

To je přece běžný, že nestojíš zrovna u správných dveří. Ani to jinak nejde, protože nevíš, jaký typ zrovna přijede.

Já vždycky stála asi tak na úrovni 2. dveří první tramvaje. Takže přijede tramvaj, kterou nejedeš. Nic neděláš. ŘIdič tě vidí, vidí, že nemáváš, ví, že nejdeš k němu. Přijíždí druhá tramvaj.Trochu si popojdu k ní pro případ, že je to moje tramvaj. Když vidím, že je, začnu mávat a současně koukám po vhodném pomocníkovi. Aby to byl někdo, kdo nenastupuje do té první tramvaje. Řeknu mu "prosím vás, mohl byste mi pomoct do té osmnáctky?" a protože už mezitím vidím, co je to za tramvaj, přidám "musíme nastoupit zadními dveřmi". A když řekne ano, tak prostě jedu až k zadním dveřím. Když řekne "ne", oslovím někoho jiného. A když není nikdo na refíži, tak dojedu až k těm zadním dveřím a požádám někoho, kdo je v té tramvaji.
, někdo ti chce pomoct, ty odmítáš a přes davy lidí se s kočárem prodíráš k těm správným dveřím, kde pokaždé stojí někdo, kdo je ochoten ti pomoci, ev se s někým domluvíš...a na to vše tramvaják trpělivě čeká...mno, tak jo