Trochu mě točí, že v debatách o volbách (ale nejen) jsou důchodci často zobrazováni jako slabomyslní tvorové, kteří ztratili veškerý zdravý rozum a schopnost kritického úsudku, nechají se opít rohlíkem a koupit za koblihu.

Třeba kampaň "přemluv bábu", jako by se někam úplně ztratilo, že ta bába má celoživotní zkušenosti mnohem větší než ten mladej.

Samozřejmě to neznamená, že by se nutně musela pokaždé orientovat, doba se mění a někteří lidé se tím rohlíkem opravdu opít nechají, ale to se nechají i mnohem mladší.

Dřív byli senioři váženi pro svou moudrost (jasně, vzpomínkovej optimismus, ale i tak), dneska mi občas připadá, že je jimi naopak pohrdáno pro jejich lehkověrnost, přízemnost, měknoucí mozek.

Uvědomila jsem si, že pokud se nám poštěstí, tak z nás jednou budou taky senioři, a udělalo se mi z perspektivy, že bychom měli být jako kategorie vnímáni takto, mírně nanic.