Kudlo takže:

"Když se pohádáš s manželem (obecně, ne Ty), tak opravdu najdeš na internetu někoho, kdo Ti řekne "Marko, neblbni, s tvým tátou jsme se v osmdesátým roce tak strašně pohádali, že jsme se málem rozvedli, a vidíš, jsme spolu doteď?"
To mi určitě neřekne, měli jinej vztah. A podobně popovídám s kamarádkou, nebo na rodina.cz A skoro bych považovala takovu "radu" za nemoudrou bez ohledu na věk. Kvůli tomu, že oni se nějak pohádali a zůstali spolu neznamená, že to je rada vhodná pro mou situaci.


"Kdo Tě potěší, když Tě naštve šéf, nebo zloběj děti?"
Manžel, kamarádka. Jo, i maminka, ale ne kvůli moudrosti stáří, kvůli našemu vztahu. Nesapadá to pro mě do moudrosti stáří.


"Najdeš tam někoho, kdo je Ti schopen něco ušít na starým šlapacím šicím stroji?"
Jo, na netu najdeš fakt všechno. Jak restaruovat zarezlou hřídel nebo co mi to minule vyplivlo. Jak postavit vlastníma rukam srub, jak háčkovat, milion věcí.


"Kdo Tvý dítě naučí zapískat na prsty?"
Jeden děda to neumí a druhý už nemůže. Musí ho to naučit kamarádi. Nesapadá to pro mě do moudrosti stáří.


"A co já osobně považuju asi za nejdůležitější: kdo Ti na vlastním příkladu ukáže, že stárnutí není nic, čeho by se člověk musel přehnaně děsit, a co se dá dělat, aby se i jako stárnoucí a starej dalo důstojně a příjemně žít?"
To tedy nevím, jestli souvisí s moudroustí stáří, věděním. To spíše s chováním a ještě to navíc není nijak prověření, protože oni v tom procesu teprve jsou, nebo jak to říct. Pokud dříve vědel děda jak vypadá tahle nemoc u krávy a co s tím, tak to bylo prověřené, ne že se to teprve učil.