Moje maminka v 76 letech zemřela, poslední roky to po zdravotní stránce bylo spíš utrpení - operovaná obě kolena, několikrát operace zad, takže ač se pohybovala ráda a do poslední chvíle trávila své dny na zahrádce a věsměs se sama obstarala, bylo to pořád za cenu bolestí. V 72 letech mozková mrtvice, která ji naštěstí nepoznamenala fyzicky, ale bohužel mentálně to byl velký propad. K tomu všemu cukrovka, která vše velmi komplikovala. Ráda četla, stýkala se s lidmi, v rámci fyzických možností ráda cestovala, měla velkou touhu žít, byla optimistická, ale bohužel stav těla vůlí nepřemohla.
A ač v mladších letech výjimečně dobře zvládala techniku, tak cca od 65 měla u televize polopaticky sepsané návody, jak si přepnout satelit nebo DVD. Od 70 už to občas nezvládla ani s návodem. Dovolala se tlačítkovým telefonem, ale SMS přes veškerou výuku nebyla schopná přečíst, natož poslat.

Nejsou všichni lidé stejní a po zkušenostech i s dalšími seniory berou dobrou fyzickou a psychickou kondici v pozdějším věku jako velký dar, nikoliv jako něco, s čím se dá automaticky počítat.
Ale to vlastně platí i v mladším věku.