Tak podobná paušalizace je samozřejmě nevkusná, ať už se týká jakékoliv skupiny obyvatelstva a diskriminace založená na věku je nepřípustná jako každá jiná.

Na druhou stranu, představovat si seniory jako výkvět populace z Raisových románů taky asi není zrovna ideál, jednak za ty velebné kmety byli považovaní lidé v padesáti a hlavně to bylo v dobách, kdy se život moc od generace ke generaci neměnil. Mít tedy na gruntě takového zkušeného "starce", který znal, kdy vyhánět na pastvu, jaké si nechat osevní rezervy a kterou krávu radši nepřipouštět, ale se ziskem radši rovnou prodat řezníkovi, bylo velkou výhodou. Já své rodiče v daleko pokročilejším věku oprašuju jak míšeňský porcelán, ale co se týče těch rad a orientace ve světě, s těmi radami, platbami, financemi, investicemi, kravami apod. je to přesně obráceně. Čili si rozhodně nemyslím, že by nějaké opovržení bylo vkusné, ale šmahem si zase důchodců vážit pro (co vlastně? věk samotný?) je stejný nesmysl. Má zkušenost spíš hovoří pro věkovou akcentaci všech špatných vlastností (měl-li senior jaké), stejně jako dobrých (měl-li senior jaké). Kdo byl blbec v mládí, bude blbec i ve stáří, aneb řečeno s Werichem, jakmile se ze stáří začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.

Vyšší citový level, jako vážit si někoho, si nechávám pro významnější osobnosti či činy než je pouhý počet oběhů kolem Slunce.

A co se týče zkušeností z mezilidských vztahů, ty si stejně nakonec musí udělat každý sám. Anebo někdo doopravdy poslechl moudrého starce: "Toho si neber, s tím budeš nešťastná"?