"Já jsem "svým seniorům" nekonečně vděčná, za to, co mi dali do života, umění "přežít", najít sílu bojovat právě s těmi úzkostmi a strachy, které tu byly zmíněny a v neposlední řadě i příklad do budoucnosti, že i vysoký věk lze prožít plnohodnotně."

Ano, to vnímám hodně podobně.

A i z hlediska mých vlastních strachů ze stáří je pro mě výhodnější představovat si, že jednou "budu jako oni", než že budu otrávená zpruzelá bába nadávající na veškeré novoty a pociťující, že už je vlastně na světě zbytečná. (Jaká bude realita, to stejně neovlivním, ale mohu ovlivnit to, jak o tom budu uvažovat předem)