Tady je ukázka, že pro politiky je běžné pojmout tyto projevy na památečních veřejných akcích jako příležitost vyjádřit se k současnému dění.
VYSTOUPENÍ PREZIDENTA REPUBLIKY VÁCLAVA HAVLA PŘI ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY ZAVRAŽDĚNÝM ČESKÝM STUDENTŮM V BÝVALÉM KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE SACHSENHAUSEN
(Sachsenhausen, 11. května 2000)
Dámy a pánové,
vážení přítomní,
jako vždy, když navštívím podobná místa, jsem pohnut a zároveň mě napadá mnoho myšlenek. První je asi nekončící úžas, co všechno je možné, čeho všeho jsou lidé schopni. Když překonám tento pocit a začnu hlouběji přemýšlet, napadá mě jedna věc: Sachsenhausen byl jeden z prvních koncentračních táborů. Vznikal a byl budován v době, kdy demokratický svět ustupoval před Hitlerem, přimhuřoval oči, toleroval netolerovatelné a vysílal své závodníky na olympijské hry do Berlína a radoval se z jejich úspěchů.
Jsem přesvědčen, že tato místa bychom měli chápat jako výzvu k tomu, abychom už nikdy neustupovali před zlem. Je lépe se ozvat dříve, než se ozvat pozdě. Proto se domnívám, že je správné, když se Evropané ozývají proti velkohubým řečem jednoho Rakušana, že je správné, když protestují proti metodám vládnutí v nedalekém Bělorusku, a že je naprosto na místě, abychom všichni nebyli lhostejní k vyhlazování čečenského národa. Je to výzva k bdělosti. To je hlavní poselství, které by si člověk měl odnést z návštěvy tohoto místa. Neznamená to pouze varování před konáním cizích vlád, znamená to i výzvu k bdělosti doma, a možná především doma. I u nás v České republice se objevují xenofobní nálady a musíme dělat vše pro to, abychom jim dokázali účinně čelit.
Druhá věc, kterou si zde člověk uvědomuje, je, dá-li se to říct v těchto souvislostech, povzbudivá. Je to znamení, že oheň svobody nelze uhasit. Sedmnáctého listopadu roku 1939 se čeští studenti postavili proti násilí a někteří z nich jsou zde přítomni mezi námi. Byli za to pozatýkáni a odvezeni sem do Sachsenhausenu. Ten den se stal Mezinárodním dnem studentstva a o několik desítiletí později to byla právě připomínka tohoto dne, této vzpoury předválečných studentů, která probudila v širokém měřítku v naší zemi znovu vůli ke svobodě. Byl to 17. listopad roku 1989, známá studentská manifestace, která byla tvrdě potlačena a která posléze přerostla v naši pokojnou revoluci. Považuji za důležité, že demonstrace v roce 1989 se účastnili i někteří ze studentů z roku 1939, a že na ní dokonce promluvili. To jsem měl na mysli, když jsem řekl, že oheň svobody je neuhasitelný. Měl jsem na mysli tuto pochodeň, která kráčela dál dějinami.
Rád bych vyjádřil svou vděčnost všem, kteří něco vykonali pro lidskou svobodu a už nejsou mezi námi. Rád bych vyslovil svou úctu k těm, kteří žijí a kteří tolik energie svého života vložili do tohoto boje a byli i ochotni ve jménu svobody svůj život obětovat. Na závěr bych rád poděkoval braniborské vládě za její péči o tato památná místa.
Přepis mluveného slova, redigováno