Kuličko, hyperkorektnost není respekt k druhým. To už je, že nesmíš říct absolutně nic, aby si se druhého náhodou nedotkla. Nějakou dobu jsem se pokoušela najít v historii článek, který jsem před dobou četla. Bohužel se nepodařilo, ale byl to rozhovor s transsexuálem(americkým transsexuálem), který říkal, že mu strašně vadí, že se ho nikdo na nic neptá. Že by rád spoustu věcí vysvětlil, aby si udělal jasno, ale nejde to, protože neví, jestli to těm lidem vadí nebo nevadí, občas cítí, že jim to vadí, ale neřeknou to. Za nic na světě by mu nikdo neřekl, třeba: "hele kámo, nevím jak to říct, ale mám problém se s tebou normálně bavit, protože nevím, jak to s tou sexualitou vlastně máš, a přijde mi to takový divný,...atd." raději mlčí a v jiném než pracovním kontaktu se mu vyhýbá. Takže spousta otázek zůstane nezodpovězená. Přirovnal to ke krachujícímu manželství, kde si manžele neumí vyříkat z očí do očí co jim na tom druhém vadí, aby se pročistil vzduch.
Ono je to znát i v politice, kde hodně lidí vůbec nepřizná, koho volí, aby se nestali terčem útoku, posměchu, opovržení. No a pak se nestačíme divit.