Mame dětí víc než vy věku 12-18 let, čili pubertáci a dle mého záleží na skladbě rodiny (chaotici, systematici, bordeláři).
Jsem systematik, potřebuji system a rad i normalně v zivote a ve svých věcech a potřebuji ho k zivotu i tedy v domacnosti.
Nemam problem s improvizaci, ale jiste veci mají určité místo, pračka se pouští každý den (někdy i 2), šušička se rovná a odnáší do skříní ihned (nemusíme pak mít tolik věcí).
Základ je dle mého si to nenechat ujet. Takové to "udělám to zítra" a pokud nějaká věc jde dovnitř (něco koupím, donesu) je potřeba něco i vytřídit, vyhodit.
Já mám ráda i přehled o věcech, od půdy po sklep, čili se nestává, že bych měla místa, o kterých nevím co tam je. Pak mám těch věcí méně, ale zase přehledné. A v tom celém je potřeba najít kompromis. Pokud na to nemám prostory, nemůžu mít xy věcí nad.Nemusím mít 30 triček, když mi díky sušičce stačí 5.
Já mám třeba ráda i hrníčky ouškem doprava, ale vím, že je to moje úchylka a nikoho k tomu doma nenutím
Pokud máš dítě chaotika a nesystematika, bude se ti s ním hůř pracovat. Navíc pokud je třeba v pubertě. Kružítek pak můžeš za rok kupovat třeba 15 a plíce si vyřvat (zkoušeli jsme vč. nákupu z kapesného).
Mám jeden takový kousek a on je zcela v pohodě. Takže to chtělo najít kompromis, abych já ho neustále "nevysírala" kecama a pruděním a on mě nepřiváděl k šílenství.
Z našich xy dětí je takových a xy makových.
Něco ovlivníš, něco ne.
Všechny jsem učila, že hračky se uklízí, že papírové kapesníky patři POUZE a výhradně do koše na odpadky a boty před botníkem se uklízí a aktovka se odnáší do svého pokoje. A ponožky se nehází pod postel.
Jedno dítě to zvládá tak nějak automaticky, jednomu dítěti musím připomínat (taková víla občas na zemi ale v základu ok) a jedno i po xy letech tréninku hází tašku pod schody a věci na trénink hledá 3 minuty v panice před odchodem (xy učeno a vysvětlováno jak má postupovat jinak)a pod postelí má ponožkyádu...Dělá to stejně.
Jednu dobu jsem denně stála nad ním, přetrpěla obličeje a výraz "no jo"a klidně vysvětlovala, proč je lepší si věci připravit večer (já to tak dělám léta- příklad vidí od narození), že si ráno ušetří čas. Po x týdnech dohledu to částečně i uznal, stačily 2 dny nechat ho a opět to hází do tašky 3 minuty před odchodem. To samé peněženka. 5x se mohu říkat, ať si jí z kotle(kam si ji dal sám) dá do tašky, že ji ráno zapomene. Ok. Jasně, pak jede xy km na kole, jelikož mu bus kvůli peněžence ujel. Nepoučí. Příště tam bude ráno ležet znova. A říkat můžu.

Takže ne, ne všechny děti se to dá naučit.


Pak taky záleží na chodu rodiny.
Mě se vyplácí nenechat ty věci na jindy, ale dělat je systematicky pořád a zapojovat (třeba tabulkou, nebo přímo) rodinu.
I když mám dny, kdy si to raději udělám sama jelikož mě nebaví to psát, říkat,dohlížet, ale je to o mém nastavení.


TJ a tu několikrát popisovala, že syn nikdy není sám doma, pokoj využívá poouze na spaní,oni ložnici taky a obývák mají 12m2. Pokud je rodina T systemticka (což dle popisu jsou všichni), nemají žádné mega výkyvy časové (což dle popisu nemají),tak věřím, že se jim domácnost krásně udržuje a tiše závidím.

My nemáme bordel, návstěvu klidně pozvu dál. Ale myslím si, že je to fakt časově nárocnější, jelikož se nám tam scházejí různé osobnosti a jsme si vědoma toho tahouna...Stačí, když jsem pracovně 2-4 dny pryč. Ne že by byl vyloženě bordel. Oni vyperou, udělají myčku, vytřou, ale "po svém".